Český název této zmije,Zmije růžkatá,je odvozen od jejího růžku na konci čenichu,který směřuje mírně dopředu a nahoru.
Je pokrytý drobnými šupinami.Její zbarvení je poměrně variabilní,základní barva je šedá až stříbřitá,hnědá,šedá,někdy i červenavá.Na zádech má typický zmijí klikatý pruh.Ocásek je u poddruhu V.ammodytes ammodytes(ruffoi,gregorwallneri) oranžový,
u poddruhu Vipera ammodytes meridionalis je zelený.Dosahuje délky max. 100 cm,obvykle však méně.V jihovýchodní Evropě je poměrně hojná a např.v "Jugoslávii",nebo v Bulharsku se s ní naši turisté potkávají nejčastěji.Žije v různých biotopech, preferuje však suché a teplé lokality,kde je dostatek úkrytů.Proto je častá i v okolí lidských sídel na vesnicích,v polích a v sadech.Aktivuje od rána do večera,v horkých dnech se ukrývá a vylézá pouze brzo ráno,nebo v pozdních odpoledních hodinách. Její uštknutí je nepříjemné,ale není většinou smrtelné.Samozřejmě malé děti a starší lidé,ale také alergici jsou ohroženi více.Ve většině zemí kde se vyskytuje jsou v nemocnicích k dispozici séra k neutralizaci jejího jedu.
V přírodě se živí hlodavci,
ptáky a ještěry,mláďata mohou lovit i hmyz.Jejich chov v zajetí je podle mých zkušeností snadnější než chov naší Zmije obecné(Vipera berus).Terárium jí postačuje nízké,60 x 40 x 35 cm,musí být však dobře větrané a zabezpečené proti úniku.Substrát
jsem používal štěrk.Úkryty lze zhotovit z kamenů,nebo kořenů.Terárium by mělo být vyhříváno v jednom místě na 30-32°C.Miska s čistou vodou by neměla chybět.Pokud má být v teráriu více kusů,což nedoporučuji(max.1,1),měly by být stejně velké,protože
mezi nimi není ojedinělý kanibalismus.Vůbec by se neměli chovat s jinými druhy hadů.V zajetí přijímají poměrně dobře laboratorní myši.
K úspěšnému rozmnožení je nutné zimování po dobu 4-5 měsíců při teplotě kolem 10°C.Po zimování se páří v březnu
až dubnu,samice rodí koncem léta až 20 mláďat,spíše však méně.Jsou dlouhá kolem 20 cm.
